Za dalšími tajemstvími Lipnice
I když jsem byl v Lipnici nad Sázavou a v jejím okolí již nesčetněkrát, stále mě nepřestává překvapovat a fascinovat. Zdejší lesy totiž skrývají mnohá tajemství. I právě proto jsem sem zasadil děj mého temného thrillerohororu Synchronicita.
Při mém včerejším výletu do okolí Lipnice byl prvním z mých cílů lom číslo pět, který už jsem navštívil v zimě. Tentokrát jsem k němu však mířil z druhé strany, směrem od Světlé nad Sázavou, ne od Lipnice. I proto jsem ze všeho nejdřív narazil na komplex budov, které sloužily jako zázemí pro dělníky v kamenolomu: kantýnou počínaje a kanceláří předáka konče. Součástí komplexu je i „strážní věž“, sestřička té, kterou jsem v zimě nalezl nad lomem číslo tři (a odhalil zde i německé nápisy). Provedl jsem menší urbex - do stavby jsem nahlédl -, ale nic zvláštního jsem neobjevil, snad jen bordel a rozklad.
Komplex staveb u lomu číslo pět
Vůbec tou nejtajemnější (a nejděsivější) budovou komplexu je stavba, kterou jsem identifikoval právě jako kantýnu. Byla nízká, podlouhlá, a její okna (povětšinou vysklená), byla z větší části "zabedněna" silnými pytli a kusy látky, takže dovnitř z venčí nepronikalo téměř žádné světlo. Napadlo mě, že bych tam mohl nahlédnout otvorem v místě, kde látka nedoléhala k zárubni okna, případně si tam posvítit mobilem. Nakonec zůstalo jen u pokusu...
Když jsem se totiž k otvoru přiblížil, ihned mě ovanul puch rozkladu a zatuchliny a zamrazilo mě v žaludku... a ne, prostě jsem to neudělal. Jsem zbabělec, přiznávám, ale některý místům je lepší se vyhnout... A tohle mělo opravdu mrazivou atmosféru.
Jak jsem byl rád, že je léto a že svítí sluníčko! Při představě, jak to tu musí vypadat za sychravého podzimního dne anebo v noci, mě jímala hrůza. Pokud chcete točit horor a hledáte nějakou zajímavou lokaci, vřele doporučuju... :-D
Raději jsem zamířil k samotnému, dnes již zatopenému lomu na žulu, který hrál důležitou roli v Synchronicitě, protože právě zde někteří lipničtí ukrývali uprchlou Židovku. Jelikož je nejvzdálenější od Lipnice, na úpatí Radostovického kopce, nenarazil jsem zde na nikoho ani v zimě, ani v létě. Jeho návštěvu tedy doporučuji spíše romantickým anebo melancholickým duším, které touží po samotě.
Dalším bodem programu byl lom číslo tři (anebo Trojka, abych použil novější terminologii), který je rovněž zatopený. Zde již na nějaké ty lidi (i auta, protože se jimi dá snadno dostat až přímo do lomu) naleznete. Ve zdejší vodě s nazelenalým nádechem se dá totiž koupat. Já vyšplhal s mojí chlupatou parťačkou (na výpravě mě doprovázela moje fenka malého černého knírače Brianna) vysoko nad lom, abych pořídil jeho snímek z výšky.
Lom číslo tři z výšky
Poté jsem zamířil na místo, kde jsem ještě nikdy nestanul, přestože bylo důležité pro hlavního hrdinu Synchronicity, Františka Niederleho. Právě sem, na Holý vrch, němého strážce Lipnice, jak o něm hovořím v románu, podnikal své každodenní vycházky poté, co jeho žákům skončilo vyučování. No, pěkně by se nadřel, protože pokud se chcete z Lipnice dostat k vrcholu, čeká vás stoupání do pekelného svahu. Já šel naštěstí po hřebeni, ale i tak to byla cesta místy nesnadná, navíc sem v současnosti nevede žádná stezka. Jsou tam jen stromy, kameny a spadané listí - i díky tomu vypadá místo magicky a nedotčeně. Navíc zde stejně jako u lomu číslo pět na nikoho nenarazíte, byť kolem úpatí kopce směřují zástupy turistů k Národnímu památníku odposlechu, jehož dvě části (Bretschneiderovo ucho a Ústa pravdy) naleznete v menších lomech jedna a dva.
Vrchol Holého vrchu
A právě zde, na Holém vrchu, kousek od skalního útvaru Pyramida, se mi stal paranormální zážitek. Nekecám. Stanul jsem těsně pod vrcholem na skalisku, pode mnou prudký sráz, a najednou jsem zaslechl hlasité supění a funění, zvuk nohou, které rozvířily listí, a zapraskání v křoví asi padesát metrů ode mě. Ihned mě napadlo, že by to mohl být nějaký velký pes - a věděl jsem, že jednu takovou bestii měli lidé, co se koupali v Trojce. Že by nás sledovala a chtěla pokousat moji Briannku? Otočil jsem se, ale nic jsem neviděl. A místu opět vládlo ticho, klid a mír. Že by tedy za ten hluk mohla moje chlupatá soudružka? Podíval jsem se na ni. Po celou dobu mi stála u nohou. Měla sice vyplazený jazyk, ale její dech byl tichý, nepodobal se tomu hlasitému funění, co jsem předtím zaslechl. Že by za to tedy mohla jen moje zjitřená představivost? To je tak, když v Synchronicitě napíšete, že se v okolních lesích pohybuje Werewolf (vlkodlak)... Anebo že by byl Holý vrch tajemnější, než si myslím? Co skrývá?
Raději jsem vyrazil přímo do Lipnice, kde jsem ještě vyfotil zdejší hrad z nových úhlů a jelikož není "dog friendly", na chvíli jsme se posadili pod jeho hradbami a pak jsme zamířili domů...
To je jen malá ochutnávka z toho, co vás čeká, pokud se do Lipnice a lesů kolem ní ponoříte hlouběji a nespokojíte se jen s běžným turistickým zážitkem v podobě návštěvy zdejšího hradu a Národního památníku odposlechu. A já soudím, že do čtrnácti dnů (ale možná i dřív), zveřejním zde na webu "Synchronicitního průvodce po Lipnici", abyste se i vy mohli vydat po stopách jejího hlavního hrdiny, Františka Niederleho. :-)
