Tenerifské pyramidy
Největší ostrov Kanárského souostroví, Tenerife, je typickým dovolenkovým rájem s množstvím hotelů a prázdninových letovisek, ale i s mnohdy ještě nezkrocenou přírodou. A také jsou na něm pyramidy. Nevěříte? Tak se jim pojďme podívat na zoubek.
Tenerifské pyramidy
Před staletími, než se na ně upřelo lačné oko španělského conquistadora, byly Kanárské ostrovy pravlastní tajemného národa Guančů. Ti sem přišli z oblasti dnešního Maroka a geneticky to byli příbuzní dnešních Berberů. O příbuznosti hovoří i samotná guančština a nápis zanata, který byl nalezený na jednom z kamenů u hory Montaña de las Flores. Zenáti totiž byli dávným berberským kmenem, spjatým s dalším tajemným národem, se saharskými Garamanty. Od nichž zase sahají nitky až ke starověkým Egypťanům, ale to bychom se do toho už celkem zamotali, takže zpátky k věci. Guančové žili de facto na úrovni doby kamenné, obývali jeskyně, živili se zemědělstvím a chovem koz a ovcí. A také uctívali tlustou bohyni, podobnou té, jíž se lidé klaněli i na Maltě.
Svět Guančů zaznamenal dva zásadní otřesy. První, když se roku 1392 několika z nich zjevila na pobřeží u dnešního města Candelaria Panna Marie (o čemž pojednám v jiném článku) a druhý, když se u jejich břehů zjevili Španělé. Roku 1494 se na severním pobřeží Tenerife vylodil se svou armádou Alfonso Fernández de Lugo, a byť byli Guančové vybaveni jen dřevěnými štíty, praky a oštěpy, utrpěl krutou porážku, o rok později však už Guanče na téměř stejném místě de facto smetl ze scény dějin.
Něco po nich však přece jen zůstalo. Genetický otisk v současné tenerifské populaci, působivé mumie – jednu z nich jsem měl možnost vidět v muzeu Museo de Naturaleza y Arqueología v Santa Cruz a byla docela působivá, maník má dodnes dokonce i kučeravé vlasy – a pak pyramidy. I když… Ale o tom až později.
Guančská mumie
O existenci pyramid na Tenerife se začalo šuškat již na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Tyto zvěsti neunikly bystrému sluchu norského dobrodruha, etnografa a zoologa Thora Heyerdahla, jehož nadchly, zejména kvůli tomu, že se mohly stát potvrzením jeho teorie, kterou celoživotně razil – že mezi starověkými civilizacemi ve Starém a Novém světě existoval kontakt prostřednictvím zaoceánské plavby. Je to v podstatě kacířská myšlenka, protože oficiální vědecké kruhy tvrdí, že se vyvinuly zcela samostatně a nezávisle na sobě. A že pokud jsou mezi nimi nějaké podobnosti (například právě pyramidy, které nalezneme jak v Egyptě, v Sumeru či Číně, tak i ve Střední a Jižní Americe…), pak se jedná jen o dílo náhody. Thor nesouhlasil. A jelikož byl mužem činu, dlouho nepřemýšlel a rozhodl se své teorie prokázat. Nejdřív se svými přáteli podnikl slavnou plavbu voru Kon-Tiki mezi Peru a tichomořským souostrovím Tuamotu, jíž se snažil dokázat, že lidé z Jižní Ameriky mohli osídlit Polynésii, později se pokusil přeplout Atlantik na rákosových člunech Ra. Pravzorem prvního z nich se staly lodě z dnes již prakticky vyschlého Čadského jezera, na jeho stavbě pracovali i tamní domorodci. Kvůli konstrukční chybě však výprava nedospěla ani ke Karibským ostrovům. Vzdávat se nebylo Thorovým zvykem, a tak začal konstruovat člun Ra II., a to za pomoci aymarských indiánů, obývajících okolí andského jezera Titicaca. Druhá plavba již dopadla úspěšně a rákosová loď úspěšně překonala Atlantický oceán. To však Thorovi zdaleka nestačilo, protože se vydal na další experimentální plavbu, tentokrát na rákosovém člunu Tigris, jímž se plavil po Indickém oceánu. Po tom, co svými experimenty prokázal, že transoceánská plavba mohla být v šerém dávnověku možná (přičemž vědeckou komunitu samozřejmě nepřesvědčil), začal hledat jiné důkazy, podporující jeho teorii kontaktu mezi starověkými kulturami. Jeden z nich našel právě na Tenerife, protože dle něj mohly být zdejší pyramidy spojujícím prvkem mezi pyramidami Starého světa a mayskými a aztéckými ve Střední Americe. Obzvlášť když se zjistilo, že jsou astronomicky orientované. Pro Thora byly tak důležité, že na stáří na Tenerife přesídlil a bydlel právě v Güímaru, kde byla jejich největší koncentrace. Právě z jeho iniciativy a díky finanční injekci jeho přítele, bohatého norského rejdaře Freda Olsena, tu na konci devadesátých let vznikl etnografický park Pirámides de Güímar, který je zasvěcený nejen zdejším pyramidám a Thorovu životu a jeho teoriím, ale funguje i jako botanická zahrada. A já mu mohl 27. února 2024 konečně zaťukat na dveře.
Replika člunu Ra II. s bustou Thora Heyerdahla
Ještě než jsem se do rozsáhlého komplexu ponořil, zjistil jsem, jak byl vlastně Thor pro místní obyvatele důležitý. Protože jedna z ulic, která k etnografickému parku vede, je pojmenována podle něj – Calle Antropológo Thor Heyerdahl. Před komplexem jsem také viděl jeho bustu a pamětní desku. Pak už moji pozornost přitáhla moderní budova, která funguje jako recepce a zároveň jako kavárna. Pokud do parku vyrazíte, můžete si vybrat z několika typů vstupného, které je i cenově odstupňované. Já jsem zvolil variantu, jejíž součástí byla i expozice o Polynésii a Velikonočním ostrově. Naopak jsem vynechal možnost navštívit jedovatou zahradu. Jednak nejsem právě kytkomil a jednak… co kdybych na nějaký exponát nedopatřením sáhl a pak mě z parku vynášeli nohama napřed. Ehm… Při nákupu vstupenky nastalo jedno příjemné překvapení. Pán za pokladnou se mě zeptal, z jaké jsem země. Když jsem řekl, že z České republiky, vytáhl echt průvodce v češtině! Zíral jsem na něj jako na zjevení. Ale proč by ne… Vždyť Thor Heyerdahl se dobře znal s Pavlem Pavlem (pro neznalé s tím mužem, co na Velikonočním ostrově rozchodil sochy moai), navíc do Güímaru míří i hodně českých návštěvníků, odchovaných nejen oběma výše zmíněnými pány, ale kupříkladu i takovým Miloslavem Stinglem, který zájem o ten zapadlý kout Pacifiku probudil ve mně.
Jakmile jsem se tedy odbavil u pokladny, zamířil jsem do Casa Chacona, panské budovy, která je nejstarší částí areálu etnografického parku. V ní funguje muzeum, v němž se seznámíte s teoriemi o zdejších pyramidách a něco málo o jejich astronomickém nasměrování. Rovněž se zde nachází fotografická sbírka pyramid z celého světa. Musím se přiznat, že jsem tuhle výstavu vzal jen letecky, protože jsem většinu z toho již znal. Odtud jsem zamířil na terasu, odkud se mi nabízel panoramatický výhled na celý areál a seskupení čtyř pyramid v jeho zadní části. No, popravdě, nebyl to žádný „wow moment“, který jsem očekával. Jen jsem tak zíral a říkal si: „tohle, ty terasy tam vzadu, to jsou jako ty slavné kanárské pyramidy?“ Musím přiznat, že mě ten pohled trochu zklamal a tak nějak jsem zapochyboval, zda o pyramidy vůbec jde. Ale dobře, dal jsem tomu ještě šanci.
Pyramidy, anebo zemědělské terasy?
Zamířil jsem do auditoria, kde se nachází nejen kinosál, ale i expozice o Thoru Heyerdahlovi a jeho výpravách. Zhlédnout zde také můžete modely jeho experimentálních plavidel, včetně člunu Ra II. ve skutečné velikosti za prosklenou stěnou. Poté jsem se již ponořil do botanické zahrady a zamířil jsem vstříc „pyramidovému komplexu“. Tam už jsem byl trochu spokojenější, protože když se ocitnete těsně u něho, začnou jednotlivé stavby trochu jako pyramidy působit, zvlášť když jste u jejich kratší strany. A s kulisou vzdálených hor vypadá výsledný pohled i dramaticky. Navíc se pod jednou z pyramid nachází jeskyně Chacona, kde byly nalezeny artefakty z guančské éry. Pořád mě to ale úplně nepřesvědčilo.
Následovala polynéská část expozice, na niž jsem se velice těšil. Protože… protože se tam nachází socha moai ve skutečné velikosti. Sice jen replika, ale přece jen. Toužil jsem se s nějakou vyfotit už od doby, co jsem začal psát můj dobrodružný thriller Kamenní strážci (Alpress, 2016, publikováno pod pseudonymem Alec Palmer), zasvěcený právě Velikonočnímu ostrovu. Tehdy jsem se také poprvé blíže seznámil s Thorem, když jsem jedním dechem přečetl jeho knihu Aku Aku, v níž popisuje svou výpravu na Rapa Nui – což je jeden z domorodých názvů ostrova. A tak jsem si tedy konečně v parku Pirámides de Güímar udělal selfíčko s moai a prošel jsem si expozici, v níž nechyběla ani echt domorodá hrůzu nahánějící soška moai kava kava.
Expozice o Velikonočním ostrově
Následoval už jen návrat do hlavní budovy, během něhož jsem si mohl prohlédnout dvě pyramidy u vchodu, přičemž na vrchol jedné z nich vede schodiště. Následovala povinná zastávka v obchodu se suvenýry (přiznám se, podlehl jsem a koupil jsem si echt tričko Pirámides de Güímar) a pak… bylo po všem. A mé dojmy. Všelijaké.
Shrňme to. Thor Heyerdahl a mnozí další tvrdí, že to, co je v Güímaru, jsou pyramidy a že jsou stovky let staré, což dokládají jejich astronomickou orientací a zarovnáním a také jeskyní Chacona pod pyramidou č. 1, kde byly nalezeny guančské artefakty.
A co na to věda?
V devadesátých letech proběhly na místě vykopávky pod vedením vědců z Univerzity v La Laguně (což je bývalé hlavní město Tenerife) s následujícími výsledky. Bylo zkoumáno celkem osm míst, sousedících s pyramidami. Všechny archeologické nálezy z nich (např. keramické střepy), pak byly datovány do devatenáctého, respektive na přelom devatenáctého a dvacátého století, tzn. stáří struktur, pokládaných za pyramidy, je odhadováno na necelých dvě stě let, tudíž vznikly dávno po guančské době. Dle názoru archeologů je pak mají na svědomí místní zemědělci, kteří se kamenů ze svých polností zbavovaly právě tak, že je hromadili do těchto terasovitých útvarů.
Ale co ta astronomické zaměření, řeknete si. Nuže… Pozemky kolem údajných pyramid prý byly v době jejich vzniku (tedy v uvažovaném 19. století) ve vlastnictví jistého svobodného zednáře, takže je možné, že právě ten stál za vhodným nasměrováním struktur.
Pyramida č. 1
Pokud byste chtěli slyšet můj názor, tak dle mého o pyramidy skutečně nejde, ze všeho nejvíc mi struktury za ně pokládané spíše připomínají terasy na pěstování plodin. Už kvůli tomu, že se kolem údajných pyramid pár dalších nachází. Respektive jde jen o pseudopyramidy, tvořící okrasný, dekorační prvek bývalé panské zahrady u Casa Chacona, který byl záměrně vybudován nad starou guančskou jeskyní a také astronomicky orientován, zřejmě kvůli zvěstem španělských kronikářů, že Guančové kdysi pyramidy skutečně stavěli. Myslím, že by to pro hosty dávného majitele haciendy bylo příjemné zpestření. Navíc všechny struktury působí až moc zachovale, vzhledem k tomu, že se v jejich případě jedná pouze o nasucho položené kameny (tedy bez pojiva). Souhlasil bych tedy s vědci, že jsou staré maximálně dvě stě let a rozhodně nemají nic společného s Guanči. Bohužel. Thora Heyerdahla mám rád, byl to opravdový hrdina, ale tady se krutě sekl.
Tím by mohl tento článek skončit. Ale já ještě přihodím něco navíc.
Tenerife (alespoň co se týče tajemných struktur) totiž ještě neřeklo všechno. Německý záhadolog Hartwig Hausdorf ve své knize „Poselství megalitů“ zmiňuje například horu Montaña del Vallado v pohoří Teno, která byla dle něj místními, cituji „uměle přetvořena – a to natolik umně, že přesně a rovnoměrně založené terasy budí dojem skutečné stupňovité pyramidy“, přičemž fotku jsem v knize nenalezl. I jsem si tedy řekl, že až budu ve výše zmíněném pohoří turistit, zvolím takovou trasu, abych onu záhadnou horu míjel. Asi takhle. Montaña del Vallado je skutečně pozoruhodná a fotogenická, ihned vás uhodí do oka, ale s tvrzením, že se podobá stupňovité pyramidě, bych byl hodně opatrný… Posuďte sami. No a v pohoří Teno se nachází další podivný vrchol, který působí až mimozemsky a okamžitě upoutá pozornost. Je jím Montaña del Palmar. Důvod, proč tak bizarně vypadá, je však prozaický – v druhé polovině minulého století se do něj totiž zavrtaly lomy na sopečný kámen…
Montaña del Vallado
Montaña del Palmar
Sečteno a podtrženo jsem od „pyramid“ na Tenerife čekal něco víc. I přesto ale můžu návštěvu etnografického parku v Güímaru doporučit, třeba si po zhlédnutí struktur uděláte jiný názor než já. Navíc není jen o pyramidách. Seznámíte se tam s Thorem Heyerdahlem, můžete si prohlédnout expozici o Velikonočním ostrově, projít si botanickou zahradou (včetně té jedovaté, pokud se nebojíte tak jako já…), která se rozkládá kolem „pyramid“ a… mají tam průvodce v češtině! Já ale za pyramidami příště raději vyrazím někam jinam…
