Tajemná Malta: Záhada Cart Ruts
Přesně před šesti lety jsem navštívil Stonehenge. A musím říct, že i přes to, že tehdy panovalo takové to typické „english weather“ a já promokl na kůži, to bylo fascinující. To místo má svého genia loci. Fakticky. Když nás po prohlídce nahnali do obchodu se suvenýry, koupil jsem si tam tehdy překrásnou publikaci od English Heritage, kde jsem se mohl blíže seznámit nejen s tímto divem, ale i s jeho neméně zajímavým okolím. A úplně jsem megalitickým stavbám propadl. V tu chvíli jsem si vzpomněl na chrámy na ostrově Malta, které jsou dokonce ještě starší než ikonická anglická památka, a dostal jsem neodbytnou chuť je navštívit. Trvalo to trochu déle, než jsem si původně představoval, ale letos se mi to konečně podařilo. A tento článek, stejně jako další tři, které na své webové stránce v dohledné době zveřejním, o tom pojednává.
Úžasný megalitický chrám Mjandra, nacházející se společně se svým druhem, svatyní Hagar Qim, na jižní pobřeží Malty.
Neděle 8. května.
Vstal jsem, rozespale opustil ložnici našeho apartmánu a zamířil jsem do obývacího pokoje. Skrz prosklené dveře, vedoucí na balkon, se mi naskytl úžasný výhled, kterého jsem si předtím nebyl vědom – ubytovali jsme se totiž ten samý den hluboko po půlnoci, takže v té chvíli vše (krom míst, co osvětlily lampy u silnic) halil závoj tmy.
Přímo pod námi se rozkládala nejzazší část zálivu sv. Pavla, obklíčená z jedné strany vesničkou Xemxija, v níž stál náš hotel, a z druhé strany městem St. Paul. Dále do vnitrozemí pak pokračovalo úrodné údolí, které od zálivu oddělovala malá ptačí rezervace, ze které byl neustále slyšet křik místního osazenstva. Bylo jaro. Tudíž se na jindy vyprahlé Maltě svahy kopců bujaře zelenaly. A hluboko pod námi neustále pendlovala po silnicích auta (v té chvíli jsem ještě nic netušil o zdejších zácpách) a nezaměnitelné bílo-zelené autobusy (které vlastně vůbec podle jízdního řádu nejezdí, důležité je pamatovat si jen číslo spoje).
Pohled, naskýtající se z balkonu našeho apartmá
Pocítil jsem vzrušení. Tak jo, jsem na Maltě.
Rychle jsem do sebe naházel snídani.
Protože už jsem se nemohl dočkat, až se vypravím za svým prvním dobrodružstvím. Chtěl jsem totiž vidět proslavené Cart Ruts, koleje hluboko vryté do povrchového vápence, který je na Maltě prostě všudypřítomný (je z něj vystavěna i většina budov na ostrově).
O Cart Ruts jsem se poprvé dozvěděl při čtení knih obrýleného a vousatého záhadologa Davida Hatchera Childresse, známého z populární série dokumentů Vetřelci dávnověku. A o něco později jsem na ně narazil i v knize Prorok minulosti, kterou nenapsal nikdo jiný než velký Erich von Däniken (doufám, že toho snad představovat nemusím :-D).
.jpg)
Tématické literatury není nikdy dost - přímo na Maltě jsem se vyzbrojil hned čtyřmi brožurami od Malta Heritage
Cart Ruts se na Maltě nachází nepřeberné množství, hlavně v severozápadní části ostrova, protože ty ve východní části, kde se nachází tzv. městská Malta, již dávno vzaly za své kvůli bytové výstavbě. Některé Cart Ruts vedou přímo k megalitických chrámům, proto vznikla domněnka, že měly sloužit k přepravě obrovských vápencových bloků na staveniště. Že by tudy byly taženy na nějakých saních? Anebo povozech? Existují však i jiné verze, které tvrdí, že měly sloužit k zavlažování coby kanály podobné levádám, které se dají nalézt na Madeiře. Až na to, že na Maltě se nenachází žádné vysoké pohoří ani prameny, které by tudy mohly téct, navíc některé Cart Ruts dokonce klesají k moři, aby pokračovaly dál pod jeho hladinou (a to i do značných hloubek).
Jelikož zde tedy tradiční archeologie tak trochu pokulhává, chopil se Erich von Däniken svojí příležitosti a v knize Prorok minulosti, všechna vědecká tvrzení zesměšnil a rázně smetl ze stolu, přičemž ale sám nic nenavrhuje (ani to, že se jednalo o naváděcí systém pro návštěvníky z vesmíru, ach jo… :-D), snad jen to, že by měly být Cart Ruts podrobeny mezivědnímu výzkumu.
Změnilo se tedy od těch dob něco? Přišli archeologové s nějakým novým vysvětlením vzniku kolejí Cart Ruts? Nikoliv. Od roku 1979, kdy Däniken napsal svou knihu, stále úpěnlivě lpí na výše zmíněných teoriích, jak jsem se dozvěděl v publikaci od Malta Heritage nazvané Cart-Ruts and their impact on the Maltase landscape. Záhada tedy přetrvává…
Teorie o vozech či saních přetrvává do dneška - fotografie z publikace Cart-Ruts and their impact on the Maltase landscape
A já se jí musel podívat na zoubek. Protože se jeden exemplář Cart Ruts nacházel jen kousek od mého hotelu, vysoko nad Xemxijou, a byl součástí turistické trasy známé jako Roman Road spojující několik zdejších archeologických nalezišť.
Vyběhl jsem tedy do probouzejícího se jitra a po pár krocích už mě vybízel ukazatel, abych se po ní jako většina smrtelníků vydal, já měl však jiné záměry – chtěl jsem ji totiž projít opačně, zejména kvůli mé zvědavosti na zdejší Cart Ruts.
Prošel jsem obytnou zástavbou a zamířil jsem k hlubokému údolí, oddělujícímu Xemxiju od letoviska Melliaha, které čnělo vysoko nade mnou. Přímo do skalní stěny tam jsou zasazeny římské lázně, ke kterým jsem sestoupil po pár schodech. Krátce jsem nahlédl dovnitř. A pocítil jsem vzrušení. Jsem tady, objevuju. Je sice trochu zatažené, ale přesto krásné jitro a já jsem na ostrově ve Středomoří. Byl to fakt skvělý pocit, který ani nedokážu literárně vylíčit. To prostě musíte zažít.
Protější strana údolí, na níž stojí i letovisko Melliaha
Římské lázně v Xemxiji
Nadšeně jsem vyrazil k samotným Cart Ruts, které jsem hledal pomocí aplikace od Mapy.cz. A musím říct, že byly přímo tam, kde podle mapy být měly (palec vztyčený vzhůru :-D). Byly vryty do povrchového vápence kousek od obytné zástavby a táhly se do délky několika metrů, hloubkou nepřekračovaly deset centimetrů (na Maltě se ale našly i hlubší Cart Ruts, některé dokonce dosahují hloubky přes sedmdesát centimetrů.
Jsem zvěčněný s Cart Ruts, ách... :-D
Jal jsem se je několik minut obdivovat, přičemž jsem i já přemýšlel nad tím, k čemu mohly sloužit. K ničemu jsem se ale nedopátral. Je to prostě záhada! Udělal jsem si u nich snímek – protože já prostě musel! – a vydal se po Roman Road, abych prozkoumal další zajímavá místa na trase. A že jich je v okolí Xemxije přehršel: jeskyní obydlí dávných lidí, fénické hrobky, včelín z římské doby… Jen je potřeba dávat pozor na cestu, protože ochozené vápencové kameny prostě děsně kloužou, i mě se v jednu chvíli podařilo uklouznout a málem to odskákal zbrusu nový mobil, který jsem kvůli focení držel v ruce (displej starého se mi rozbil tři dny před odletem – díky čáslavská dlažbo! :-D).
Neolitická hrobka
Tak na těchto schodech se mi podařilo uklouznout
Jeskyně sloužící neolitickému člověku coby obydlí
Nebyl jsem na Roman Road sám, jupí!
Římský včelín
Celý průzkum mi zabral asi hodinu, a ač jsem si myslel, že tu na nikoho nenarazím (protože památky podobného druhu prostě na Maltě netáhnou tak mocně jako například Valleta či katolický chrám v městě Mosta, který má jednu z největších kupolí v Evropě), nakonec jsem však pár spřízněných duší potkal.
Zpátky do hotelu jsem se vracel nadšený, už jen kvůli tomu, že to byl jen začátek: mělo mě čekat deset úžasných dní, strávených na Maltě, plných dobrodružství a objevování.
