Tajemná Malta: Maltské megalitické chrámy
Malta oplývá mnoha megalitickými chrámy. Slovutný Erich von Däniken se zmiňuje o rovných třiceti. Nezjišťoval jsem, zdali tomu tak ve skutečnosti je, nicméně jedno je jisté – Malta (a sousední ostrov Gozo) jsou na megalitické památky vskutku bohaté. Já jsem při svém pobytu zde navštívil celkem čtyři chrámy: Hagar Qim a Mnajdru na jižním pobřeží, rozhlehlý komplex Tarxien, nacházející se ve městě Paola, která je součástí městské Malty, a proslavenou Ggantiju, ležící na Gozu (o té se ale zmíním až ve čtvrtém, finálním článku).
Obvodová zeď hlavního chrámu v Hagar Qimu
Hagar Qim a Mnajdra
K Hagar Qimu a Mnajdře se můžete dostat různými způsoby. Autem, na motocyklu, pokud tedy máte v maltském hustém provozu odvahu na jednostopé vozidlo, anebo pěšky. My jsme stejně jako během jiných výletů na Maltě zvolili takový kopromis: jeli jsme místní autobusovou dopravou. Což je v některých případech fajn a v některých méně fajn. Jen jedno info a taková malá odbočka – pokud byste chtěli cestovat na Maltu (případně na Gozo) a pohybovat se po ostrově pomocí busů, určitě zvažte nákup nějaké zvýhodněné karty, ne jednotlivých jízdenek (které vyjdou v zimním období na 1,5 Euro a v letním na 2 Eura bez ohledu na vzdálenost). My jsme nejprve cestovali pomocí Explore Card, která je určena pro jednu konkrétní osobu a má platnost sedm dní (cena 21 Euro) a posléze pomocí karty 12 Single Day Yourneys, která stojí 15 Euro a můžete ji užít na dvanáct jízd (nejen pro sebe, ale i pro svého spolucestujícího).
Naše startovní pozice byla v Xemxiji, kde jsme byli ubytovaní a abychom se na jižní pobřeží, kde chrámy stojí, dostali, museli jsme přesedat na autobusáku ve Valletě, který se nachází pod jejími vysokými hradbami. K chrámům jezdí linka 74 směr Zurrieq, která vyjíždí ze zastávky A5. Společně s námi se tam sešla poměrně různorodá partička turistů (někteří z nich necestovali k chrámům, ale k blízkému přístavu Wied iz-Zurrieq, odkud vyrážejí výletní loďky na průzkum jeskyní Blue Grotto). Jaké ale bylo naše překvapení, když na nás najednou začal křičet řidič autobusu, který stál na vedlejší zastávce, že autobus nestaví na A5, ale na A3. Hold Malta. Nejen, že autobusy nejezdí na čas (a někdy nepřijedou vůbec, to se nám stalo při návštěvě historického města Mdina), ale dokonce se podle libosti mění i zastávky.
Moje maličkost v trilitonovém portálu hlavního chrámu v Hagar Qimu
Po asi čtyřicetiminutové okružní jízdě nás autobus konečně vyplivl na zastávce v zemi nikoho, jedinou dominantou byla asi sto metrů vzdálená budova návštěvnického centra, která sestává ze dvou propojených krychlových staveb. Společně s dalšími (nemnohými) turisty jsme k němu vyrazili.
Jelikož jsme byli držiteli Malta Heritage Multisite Passu (pokud chcete objevovat maltské památky, tak doporučuju, znatelně ušetříte), proběhlo „odbavení“ vcelku rychle, pracovník si jen zaznamenal kód našeho lístku, a pak už jsme zamířili do expoziční části, kde nám paní od sekuriťáků vtiskla do ruky 3D brýle a nahnala nás do potemnělého kinosálu, abychom si užili pět minut trvající představení. Bylo avizováno, že je 4D, ale já žádný vítr ani déšť na tváři necítil, nemluvě o otřesech sedadla, takže z toho nakonec bylo „jen“ 3D. Nic z toho mi ale nevadilo, protože bylo prostě úžasné! Díky počítačové animaci jsme se vrátili o více než pět tisíc let do minulosti a mohli jsme sledovat dávné osadníky při výstavbě chrámového komplexu Hagar Qim a následně při uctívání rozložité (někdy stojící, někde ležící) Magna Mater, Velké matky, jíž jsou všechny megalitické chrámy na Maltě zasvěceny. Když jsem zaslechl doprovodný hrdelní zpěv, nesoucí se ozvěnou, a uviděl útroby chrámu, ozářené loučemi, vyskákala mi na pažích husí kůže. Nekecám.
Hlavní chrám v Hagar Qimu
Po tomto takřka dokonalém představení jsme byli opět nemilosrdně vehnáni do muzea, kde jsme si mohli prohlédnout expozici týkající se obou chrámů – něco málo o jejich nálezu, archeologickém výzkumu a konzervaci.
Abych to shrnul – ruiny chrámu byly známy už v 17. století, ve svém díle je popsal maltský šlechtic a historik Giovanni Francesco Abela, o něco později byl i zkoumán, nejrozsáhlejší výkopové práce však proběhly na počátku dvacátého století pod vedením otce maltské archeologie, Themistokla (zvaného také jen Themi) Zammita.
Jedna z ledvinovitých komor uvnitř hlavního chrámu
Hlavní chrám v Hagar Qimu vznikl v letech 3600 až 3200 před naším letopočtem, takže mnohem dříve než egyptské pyramidy i Stonehenge. Starší rituální stavbou je snad jen Göbekli Tepe, který se nachází v Turecku nedaleko hranic se Sýrií – datuje se až do doby 9 000 let před naším letopočtem.
Před nedávnem nad Hagar Qimem i Mnajdrou vyrostly ochranné konstrukce, které mají křehký vápenec, z něhož jsou vystavěny, chránit před povětrnostními vlivy, sluncem a deštěm. Doufejme tedy, že ještě dlouho vydrží na místě a budou je obdivovat i naši potomci.
Otvor v jednom z vápencových bloků
Jelikož nás (poprvé a naposledy na Maltě) zaskočil déšť, chvíli jsme v muzeu ještě posečkali (málem jsem se přitom užral netrpělivostí, protože už jsem fakt dychtil po tom oba chrámy spatřit), a když už to konečně vypadalo, že přestává pršet, zamířili jsme k Hagar Qimu.
V té chvíli jsem zažil onen známý wow pocit, který miluju (něco podobného se mi stalo například v okamžiku, když jsem byl na Santorini a poprvé se přede mnou otevřela jeho sopečná kaldera, v Londýně, když jsem byl v Greenwichi a spatřil mrakodrapy Canary Wharf, anebo když jsem poprvé uviděl Stonehenge).
Hlavní chrám v Hagar Qimu je skutečně majestátní, jeho obvodová zeď je vystavěna z bloků, z nichž ten nejvyšší měří pět metrů a ten nejtěžší (opravdu monstrózní kvádr) váží dobrých dvacet tun. Jak už jsem zmínil výše, bloky jsou z měkkého vápence, globigerinu, který je na ostrově prakticky všudypřítomný (prý pokrývá až 70% Malty) a staví se tu z něho dodnes.
Příklad spirálové výzdoby
Nejprve jsme hlavní chrám obešli po obvodu a pak si dali na chvíli přestávku u onoho obr kamene. Ono se při čtení různých vědeckých teorií, které o přemisťování podobných bloků pojednávají, dá uvěřit tomu, že je naši prapředci tahali na sáních apod., ale když je vidíte na vlastní oči, zapochybujete… Zvlášť, když jste předtím viděli v muzeu zmínku o tom, že byly kvádry přemisťovány na vápencových kuličkových ložiscích, dokonce jich tam pár bylo na ukázku. I Erich von Däniken ve své knize Posel minulosti píše, že by je ty mnohatunové bloky ihned rozdrtily! Také jsem si při pohledu na ten dvacetitunový kvádr vzpomněl, že EvD nadhazuje možnost, že chrámy vystavěli obři žijící na pravěké Maltě (kteří byli jak jinak než potomci mimozemšťanů – tedy synů božských – a dcer lidských, abych mírně parafrázoval Mojžíšovu Genesis). Ona podobným fantaskním spekulacím nahrává i skutečnost, že „kultura stavitelů chrámů“ z Malty náhle (a zcela beze stopy) zmizela ve třetím tisíciletí před naším letopočtem (přímo se nabízí úvodní otázky ze znělky Vetřelců dávnověku – Kdo byli? Kam odešli? :-D) Ostrov byl znovu osídlen až ve chvíli, kdy k němu na svých bárkách přirazili první moderní osadníci ze Sicílie. Oklikou se vrátím k výše zmíněné Magna Mater – Däniken usuzuje, že by za její obrovské těhotenské břicho, které mnohdy zakrývá celá stehna, mohlo to, že její plod byl abnormálně velký. Byla skutečně prehistorická Malta domovem obrů? Byli to oni, kdo vystavěli megalitické chrámy? Věřte, nevěřte… :-)
Největší vápencový kvádr v Hagar Qimu váží přes dvacet tun
Po těchto vskutku fantaskních úvahách jsem se vnořil do útrob Hagar Qimu (a to úžasným trilitonovým portálem, evokujícím Stonehenge), prohlédl jsem si jednotlivé ledvinovité komory, jeho spirální výzdobu i oltář, kde prý kdysi probíhaly zvířecí obětiny. A prý je dokonce možné, že v Hagar Qimu kdysi sídlili i věštci!
Jakmile jsem se dosyta pokochal, bylo načase objevit druhý z tamějších chrámů, o něco starší komplex Mnajdra. Abyste se k ní dostali, musíte projít oplocených areálem, který se rozprostírá kolem Hagar Qimu (případně ho obejít) a zamířit po úzké svažující se magistrále k pobřeží, kde vám už z dálky kyne ochranná konstrukce tyčící se nad Mnajdrou.
Na magistrále vedoucí k chrámovému komplexu Mnajdra
Jelikož bylo v té chvíli slunce stále zataženo mraky, vzniklo zajímavé světlo, které Mnajdře i jejímu sousedství dodávalo na velkoleposti – kterou kazil jen golfový vozík, který občas po magistrále prosvištěl, aby nahoru k Hagar Qimu vyvezl znavené (čti líné) německé turisty.
Pomalu jsme sestupovali k Mnajdře a já se kochal: zejména zdálky viditelným pomníkem guvernéra Malty sira Waltera Norrise, který ve zdejším moři nalezl svou smrt, obranou věží Torri tal-Hamrija a blízkým ostrůvkem Filfla, který prý kdysi sloužil anglickému námořnictvu coby cvičný cíl pro jejich kanony.
Památní sira Waltera Norrise, v zátiší je vidět ostrůvek Filfla
Co se týče Mnajdry, tak tento komplex je stejně velkolepý jako jeho soused Hagar Qim, možná ještě velkolepější. Hned ve dvou místech se dá vnořit dovnitř a obdivovat jeho kamenné bloky, které jsou však o něco menší než ty, ze kterých je vystavěn Hagar Qim. V tomto případě by se tedy dalo hovořit o jakéms takéms stavebním vývoji, kdy chrámy postupně nabírali na gigantičnosti. Chrám Ggantija, který se nachází na sousedním ostrově Gozo, a je nejstarší ze všech ostrovních megalitických chrámů, je totiž vystavěn z ještě menších bloků. Na rozdíl od Hagar Qimu však Mnajdra není vystavěna jen z globigerinu, ale i z tvrdšího korálového vápence. Unikátní je také „děrovaná“ úprava některých bloků.
Mnajdra skrývající se pod ochranou konstrukcí
Jižní chrám v Mnajdře
Děrovaná povrchová úprava mnohých kamenných bloků
Do centrálního chrámu vedou hned dva vchody vedle sebe
Jakmile jsme se pokochali Mnajdrou, byl čas vyrazit. Ne úplně zpátky, ale obhlédnout tamější pobřeží. Úplně původně prapůvodně jsem chtěl zamířit k archeologickému nalezišti Misqa tanks, což jsou obrovské vápencové nádrže, vybudované dávnými neolotickými lidmi k zachytávání deště (nejspíš, takový Erich von Däniken či německý záhadolog Hartwig Hausdorf by k tomu jistě pověděli své… :-D ), ale byl jsem tak hypnotizován oním památníkem sira Waltera Norrise a věží, co jsem viděl už zdálky, že jsem na to zapomněl a zamířil jsem úplně na druhou stranu. Panorama pobřeží bylo nádherné, světlo úžasné, jen se stezka občas ztrácela mezi zvětralým globigerinem. A jelikož v té chvíli zase sprchlo, byla stezka nestezka ještě krkolomnější (a kluzčí). Nakonec jsme však úplně v pořádku dorazili k věži Torri tal-Hamrija. Odtud jsme se chtěli vydat přímo k Hagar Qimu, ale na rozumně schůdnou stezku jsme nenarazili, takže jsme se přes „pole smrti“ zase vraceli zpátky na hlavní magistrálu. Chvíli jsme přemýšleli o užití golfového vozíku, protože jsme byli utahaní, ale páni řidiči měli právě siestu. Vzhůru jsme se tedy vraceli po svých a přitom jsme sledovali, že někdo došel jako my k věži a pak suverénně zamířil po krásné stezce směrem k nám a magistrále. Jak to, že nám unikla? Asi nějaká záhada mezi nebem a zemí… :-D
Pobřeží v blízkosti Mnajdry
Obranná věž Torri tal-Hamrija
Tarxien
Tarxien přišel na řadu jiný, poměrně náročný den, kdy jsem si naordinoval sólo poznávačku po trase Vittoriosa (kde jsem navštívil úžasnou pevnost St. Angelo a Palác inkvizitora) - Paola (krom výše zmíněného chrámu jsem byl ještě v Hypogeu Hal Saflieni) - Ghar Dalam – Marxaxlokk. Do Paoly jsem dorazil před dvanáctou, na jednu hodinu jsem měl dlouho dopředu zamluvenou prohlídku Hypogea (o tom víc v následujícím třetím článku), takže mi na Tarxien zbylo tak akorát času. Z autobusu jsem vystoupil na rušné hlavní ulici a pak jsem zamířil do spleti uliček, kde jsem se orientoval pomocí Map.cz (sláva hurá za ně), takže jsem bezpečně dorazil až k oplocenému pozemku, na němž se chrám, uvězněný v husté městské zástavbě Paoly, nachází. Prošel jsem správní budovou, klasicky jsem se odchecknul u pána z Malta Heritage a jakmile jsem z budovy zase vyšel (protějším vchodem), kynul mi už na pozdrave Tarxien.
Selfíčko v Tarxienu
Chrámový komplex (celkově složený ze tří samostatných struktur) je poměrně rozlehlý a na rozdíl od Hagar Qimu a Mnajdry je zahloubený. Jeho nestarší část se datuje do roku 3100 př. n. l., ostatní části jsou mladší. Chrám byl nejzdobnější svatyní tohoto druhu na Maltě, dodnes jsou k vidění spirály či zvířecí ornamentální motivy.
Komplex na počátku dvacátého století objevili farmáři, kteří na daném místě orali pole (a prý neustále naráželi pluhem do megalitických kamenů). Samotných vykopávek se pak ujal opět Themistokles Zammit. A i chrámový komplex v Tarxienu stejně jako Hagar Qim a Mnajdru kryje v současnosti baldachýnová konstrukce.
Konstrukce kryjící chrámový komplex Tarxien, na lávkách jsou vidět návštěvníci
Obvodová zeď
V parnu, které ten den panovalo, jsem tomu dal za povděk. Prohlídka chrámu je pak o dost příjemnější. Nejdříve jsem ho obešel po rampách a poté jsem se vnořil do jeho nitra, kde jsem obdivoval nejen oltáře a spirálovou výzdobu, ale i sochu! Ano, socha, to je něco, co v ostatních chrámech chybělo. Jedná se o spodní část výše zmiňované řádně napapané (anebo těhotné obra čekající, kdo ví… :-D ) Magna mater, Bohyně matky.
Na rozdíl od Hagar Qimu a Mnajdry je Tarxien uvězněn v zemi
I zde je patrná spirálová výzdoba
Nožky Magna Mater, Bohyně matky
V Tarxienu jsem strávil asi dvacet minut, samozřejmě jsem vše řádně zdokumentoval a nafotil. A pak už jsem zamířil vstříc Hypogeum Hal Saflieni. Ale o tom až příště…. :-)
Dodatek
Se suvenýry v podobě Magna Mater se setkáte prakticky ve všech gift shopech Malta Heritage. I já jsem si jednu odvezl a dělá mi společnici při psaní. :-)
