Shrnutí roku 2024 a výhled do roku 2025

Jedno varování dopředu – BACHA, BUDU DLOUHÝ!!! :-D Chtěl bych totiž shrnout svůj rok 2024 a zároveň naleštit svou kouli (samozřejmě tu věšteckou :-D) a trochu nastínit ten příští.

Mám velkou radost, že se mi v rámci mé literární tvorby a Nemetonu podařilo v roce 2024 zvládnout vše, co jsem si předsevzal, ba co víc, jsem aktuálně v předstihu – novelu Rakev: Odplata jsem měl totiž v plánu napsat až příští rok, nyní už je ale z poloviny hotová. Vezměme to ale od začátku. V prvním pololetí roku 2024 jsem napsal temný thriller s prvky fantastiky Přízraky Býčí skály a přes léto jsem pak pracoval na realizaci dvou povídek (Rašeliniště a Vlčí jáma) pro sbírku historických hororů Místa, co si pamatují. Stihl jsem ještě napsat jednu sci-fi hororovou jednohubku a nakonec mi zbyl dostatek času na to, abych se podíval na zoubek novele Rakev: Odplata, jak jsem již zmínil výše.

Co se týče Nemetonu, tak se mi v něm podařilo vypustit všechny knihy slíbené v edičním plánu, tedy sci-fi povídku EREBUS, sbírku historických hororů Místa, co si pamatují a nová vydání dvojice dobrodružných thrillerů, publikovaných pod pseudonymem Alec Palmer – Ztraceného města a Srdce Sahary.

Děsně mě těší, že se tenhle rok konečně podařilo zrealizovat dlouho slibované audioknižní zpracování jedničky Vesmírné asociace, Světla pulsaru. Audiokniha vyšla koncem srpna ve vydavatelství Čti mi! a život Desmondovi Sommersovi vdechl jeden z jeho majitelů, Vít Dvorský. Na pultech knihkupců se měla rovněž objevit antologie „Studená bestie“, v níž mám coby želízko v ohni asociační povídku Ad Astra. Bohužel byla pro letošek odložena, ale dle zpráv z Brokilonu by měla vyjít hned zkraje příštího roku.

Teď k tomu slíbenému výhledu na rok 2025: pokud půjde vše dobře, tak by v Nemetonu měly vyjít opět čtyři kousky z mého pera. Plánuju vydat jednu starší povídku ve formě e-booku (co se jí týče, tak už mám vše nachystáno), dvojku Rakve (jak už jsem poznamenal výše, je z půlky napsaná), třetí díl historické série Christopher de Glenville nazvaný Prokletí rodu (na jeho realizaci se vrhnu hned začátkem ledna) a temný thriller Přízraky Býčí skály (který je již hotový včetně sazby, zbývá pouze korektura), ten vyjde i v tisku. Zároveň pevně věřím, že vám v příštím roce nabídnu jednu či dvě knihy jiného autora, než jsem já. Stále se tu zaklínám novelou jednoho slovenského autora, tak doufám, že se pochlapí a konečně se s ní posune kupředu, navíc teď v prosinci dorazily do Nemetonu nějaké nabídky rukopisů, z nichž jedna se jeví velice slibně.

Zároveň se chystám i psát, jak už jsem poznamenal, pracovat budu na Prokletí rodu (vše je připraveno a nastudováno, jen se na to vrhnout) a na dokončení novely Rakev: Odplata. Pokud vše půjde dobře, tak chci napsat ještě třetí a závěrečný díl série Rakev, novelu Rakev: Nemesis a ke konci roku jednu či dvě kratší asociační povídky, protože na rok 2026 předběžně plánuju k vydání již dříve slíbenou sbírku „Protože my jsme Vesmírná asociace“, která bude doplňovat sérii space oper Vesmírná asociace, jež v letech 2015-2020 vyšla v Brokilonu.

Tím bych zakončil okénko psaní a „nakládání“ a napsal bych něco o cestování. Pro rok 2024 jsem si vytkl smělé výletní cíle a jsem rád, že se mi alespoň co se týče zahraničí podařilo vše splnit. Tím hlavním highlightem byla únorová návštěva největšího ostrova kanárského souostroví, Tenerife. Měl jsem tam pobývat už v roce 2017, tehdy mi však cestu zhatila nemoc, takže byla odložena naneurčito. Jsem rád, že se mi v roce 2024 konečně podařilo tenhle rest odškrtnout ze svého seznamu a že jsem si mohl pořídit vytouženou fotku mé maličkosti se sopkou Pico del Teide v pozadí. 

 

 

A to nebylo ze Španělska vše, v květnu jsem strávil příjemný týden na Mallorce, takže rok 2024 byl pro mě vlastně rokem španělským. Výletování po Česku pak bylo trochu chudší, musím vypíchnout zejména mou červencovou návštěvu Lounska a související výstup na Oblík a Ranou. Četné výletní plány jsem měl ještě na začátek podzimu, ale většinu jsem odvolal, protože na mě dolehla únava a nebyla ani nálada. O to bohatší ale bude rok příští. Doufám, že v květnu konečně strávím svých vysněných jedenáct dní v Anglii (vy, co mě sledujete již delší dobu, víte, že jsem tam měl být už v roce 2023, ale cestu jsem tehdy musel zrušit kvůli Briannčiným zdravotním problémům), v plánu mám navštívit takové zajímavé lokality jako Dartmoor, Glastonbury anebo okolí velšského Cardiffu. O všem samozřejmě poreferuju. Nezapomínám ale ani na Česko, pár dní chci strávit v severozápadních Čechách a obhlédnout mimo jiné hrady Loket a Bečov nad Teplou a tajemnou horu Krudum, opředenou legendami a mýty. Zároveň to bude rok tak trochu horský, protože bych rád zdolal nejvyšší vrchol Českého středohoří, Milešovku, a nejvyšší horu Ždárských vrchů, Devět skal. K Vánocům jsem si nadělil rotoped, takže budu v zimních měsících poctivě makat, abych měl patřičnou fyzičku.

Ještě bych chtěl doplnit, že jsem v roce 2024 navázal užší spolupráci s webem Děti noci, pro nějž jsem zrecykloval a také napsal několik nových článků o záhadách, a s webem Fantasy Planet. Zároveň jsem na Instagramu oslovil zde působící knižní recenzentky, zda by si nechtěly přečíst a zhodnotit nemetonské knihy, a vpravdě mě zájem překvapil. Samozřejmě se ne všechny spolupráce vydařily (což jsem ovšem po dřívějších ne vždy radostných zkušenostech očekával), zhruba třetina odeslaných knih dosud zrecenzována nebyla a myslím, že valná většina z nich už ani nebude, z dalších mám ale velkou radost, snad budou dlouhodobé.

Závěrem bych chtěl poděkovat za spolupráci webům Děti noci, Scifi.sk a Fantasy Planet (speciálně jeho šéfredaktorovi Martinu Bečvářovi), cením si toho! Dále hororovému guru Aleši Richterovi alias Sense Lordovi za možnost být ve spešl žánrovém kalendáři, recenzentům za recenze nemetonských knih, Malému knižnímu vesmíru za možnost být coby pán a vládce Nemetonu v instagramovém streamu a last but not least kolegyni spisovatelce Sabině Huřťákové za rozhovor s mou maličkostí a za recenzi Míst, co si pamatují. Díky, díky, díky, a ještě jednou díky!