Shrnutí roku 2022 a výhled do roku 2023
Blíží se konec roku, a tak se ani já neubráním jeho rekapitulaci a výhledu do roku příštího.
Musím přiznat, že rok 2022 byl pro mě poměrně dost náročný, přesto musím říct, že byl úspěšný, možná i přelomový, a já si ho užil.
Co se týče výletování a cestování, mám velkou radost, že se mi podařilo zrealizovat dlouho odkládanou cestu na Maltu, kterou jsem opravdu důkladně poznal – zejména jsem se zaměřil na zdejší megalitické chrámy, ale i na další objekty s nimi spjaté, zajímavá byla například návštěva podzemní svatyně Hypogeum Hal Saflieni. Byla to moje první zahraniční cesta na vlastní pěst, bez záchranné sítě CK (pokud tedy nepočítám takové ty klasické jednodenní přeshraniční do Rakouska či Polska), a já jsem zjistil, že to dám celkem s přehledem. Považoval bych to tedy za takový malý životní zlom, protože si konečně můžu splnit moje cestovatelské sny. V červenci jsem si sólo výlet ještě zopakoval a vyrazil jsem na tři dny do německého Saska, kde jsem poznával zejména Drážďany a starobylou Míšeň. A mimoto jsem vykonal ještě řadu výletů po ČR, nejvypečenější asi byla moje dvoudenní turistika po Českém ráji, kde jsem přespával na zámku Hrubá Skála ve skutečně echt zámeckém pokoji.
Highlight #1: návštěva Hagar Qimu a Mnajdry, dvojice maltských megalitických chrámů – sice jsem na snímku vyčerpaný, ale spokojený.
Co se týče příštího roku, tak už mám zhruba naplánované cesty na jeho první polovinu, co přinese ta druhá, to se ještě uvidí. V červnu razím na jedenáct dní do jihozápadní Anglie a jižního Walesu, kde procestuju nejen místa spjatá s mými romány Znamení rodu a Temnota rodu (Weston-super-Mare, Glastonbury, Caerphilly), ale i s dílem velkého Arthura Conana Doyla „Pes Baskervillský“. Konkrétně se těším ze všeho nejvíc na čtyřdenní turistiku po tajemném Dartmooru, snad vyjde počasí. Ještě před tím ale zamířím za našimi bratry na Slovensko, zejména se třesu na návštěvu Čachtického hradu, kde sídlila Alžběta Báthoryová. A nebudou chybět ani cesty po ČR, už teď mám v itineráři například dvoudenní květnovou turistiku v Českém středohoří.
Highlight #2: noc na Hrubé Skále. Jako pozornost jsem na vskutku echt zámeckém pokoji nalezl Prosecco, takže by byla škoda ho nenačnout, navíc jsem tam měl krásnou rohovou vanu, což úplně svádělo ke koupeli se sklenkou bublinek. Pustil jsem si k tomu romanťárnu od Orangeblue She's Got That Light a bylo to úplně dokonalé.
Teď ke psaní. Jsem velice rád, že se mi podařilo navázat spolupráci s rodinným nakladatelstvím Carcosa a že pod jejich hlavičkou vyšel můj temný thriller z protektorátní Lipnice nad Sázavou, Synchronicita. Přelomovým pro mě byl 21. červen 2022. Nejen, že byl slunovrat a začátek léta, ale ten den mě napadlo i to, že bych založil vlastní nakladatelství. Staniš se. Světlo světa spatřil NEMETON. Musím přiznat, že je to po letech celkem očišťující, nestrachovat se kvůli mé žánrové promiskuitě, zdali ta která kniha vyjde či ne. Pokud pro nějaký projekt neseženu nakladatele, kniha prostě vyjde v NEMETONu. A je to. Pod touto značkou jsem do konce roku vypustil dvě publikace: jednak e-bookové zpracování povídky Singularita, což je základní kámen mé série space oper Vesmírná asociace (Brokilon 2015-2020), a nové vydání mého historicko-dobrodružného románu Znamení rodu. Na sklonku roku vyšla v žánrovém časopise XB-1 další povídka z cyklu Vesmírná asociace, In Hora Mortis. Ve vydavatelství Čti mi se chystá audiokniha mé prvotiny, Démonů pralesa, a také prvního dílu Vesmírné asociace, Světla pulsaru. Zároveň jsem zahájil práce na projektu „Admirál Byrd a tajemná kněžka Vrilu“, což bude mysteriózní sci-fi thriller pojednávající o americkém hrdinovi, polárníkovi a letci Richardu Evelynu Byrdovi a tajemném nacistickém médiu Marii Orsic. No a v roce 2022 jsem byl taky přítomný na dvou akcích, což se v uplynulých letech moc nestávalo: jednak jsem navštívil Fantastickou Ostravu, kde byla v rámci Horroconu pokřtěna Synchronicita, a také Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, kde jsem ji pro změnu podepisoval. A abych nezapomněl, v červenci jsem se společně s několika dalšími kolegy (Tono Stiffel, Jan Kotouč, Jan Hlávka alias Pan Alfa) účastnil besedy o space opeře v rámci letního online conu Scifi.skon 2022.
Highlight #3: vyšel temný thriller z protektorátní Lipnice nad Sázavou, Synchronicita. Na fotce na místě přímo spjatém s dějem, na lipnickém hradě.
Nyní výhled do roku 2023. Už nyní můžu stoprocentně slíbit, že pod hlavičkou NEMETONu vypustím druhé vydání mého historického románu Temnota rodu – v současnosti jsou hotové jeho úpravy, zbývá korektura. Na Palmknihy ji asi vyvěsím během léta. Zároveň vyjde minimálně jedna, ale možná i dvě nové knihy. Zatím je vše v jednání, ale ať to dopadne, jak chce, můžu stoprocentně slíbit, že se na trhu objeví dobrodružný thriller pojednávající o nebezpečném mongolském kryptidovi, jemuž místní říkají Olgoj chorchoj – Červ střevo. Asi vás nepřekvapí, že se kniha jmenuje „Smrtící červ“. No, a jelikož vyjde i audio zpracování Démonů pralesa, jak jsem psal výše, rád bych tu prohlásil rok 2023 rokem kryptozoologickým. Jinak bych rád dokončil „Admirála Byrda“ a pracoval i na jiných projektech (potud jsem zatím tajemný).
Highlight #4: křest Synchronicity, který proběhl na festivalu Fantastická Ostrava v rámci programu Horrorconu. Kmotrou knihy se nakonec stala fenka Zoe. Na snímku s mým nakladatelem Milanem Žáčkem a skvělými hororovými autory Markem E. Pochou a Janem Hlubkem.
Na samém závěru chci ještě poděkovat pár lidem za spolupráci, zejména mým nakladatelům z Carcosy Milanovi a Taťáně Žáčkovým, Vítovi Dvorskému ze Čti mi a Františkovi Gagovi ze Scifi.sk. Díky!
A vám všem bych chtěl popřát krásný a úspěšný rok 2023, hlavně hodně štěstí, zdraví a pohody. Ať se vám všem moc a moc daří!
