Seznamte se s Tuaregy, pány pouště

Dalším lákadlem dobrodružného thrilleru Srdce Sahary, jehož druhé vydání se objeví na elektronickém knihkupeckém pultě na konci srpna, jsou Tuaregové, hrdí kočovníci z pouště. Prostřednictvím jednoho z nich, Edabera, poznáte jejich historii, způsoby, ale i mentalitu. Abych vás navnadil, přináším krátkou ukázku:

 

Znal její chuť i vůni.

Edaber sledoval milenku všech nomádů, tinariwen – poušť –, táhnoucí se až ke vzdáleným srázům náhorní plošiny Tademait, a někde hluboko v srdci slyšel, jak ho volá svým hlasem. Sladkým a vábivým.

Byly doby, kdy jej neslyšel. Doby, kdy vším kolem sebe i tím, čím byl, pohrdal.

Pak mu však člověk, kterého nade vše miloval a považoval za svého druhého otce, Abdalazíz Amar, otevřel oči a ukázal mu, jaké je jeho pravé dědictví.

Byl Amahagh.

Byl pán pouště. Byl bojovník. Obětoval by život, než by přišel o čest.

Za dávných časů byli jeho lidé hrdí a nezávislí. Loupili a drancovali, chovali nádherné mehárí, jezdecké velbloudy, i tisícihlavá stáda koz a dobytka, zakládali a ovládali města a oázy a dohlíželi na všechny důležité obchodní stezky přes Saharu – za jejich používání vybírali tučné poplatky. Chodili tam, kam chtěli, putovali po rozlehlých dálavách tinariwen, aniž by se museli komukoliv zpovídat. Byli svobodní. Vedli také války mezi jednotlivými kmenovými uskupeními: nejslavnější bitvy, o nichž se dodnes hovoří ve světle táborových ohňů, proběhly mezi Kel Ahaggary, lidmi z Ahaggaru, a Kel Ajjery z náhorní plošiny Tassili-n-Ajjer.

Ale pak, na konci devatenáctého století, přišli na poušť koloniální páni. Francouzi. A i když se jim Imuhaghové – anebo Tuaregové, jak jim říkali jiní – zprvu postavili na odpor a masakrovali vojáky, kteří bezostyšně vstoupili na jejich území, po čase už jim nemohli být rovnocenným soupeřem. Podlehli. Nejdřív na území dnešního Mali, potom v Nigeru, a nakonec v Alžírsku. Už nebyli obávanými vládci Sahary a přišli o většinu dřívějších příjmů.

Tehdy se soustředili na obchod a vypravovali tisícihlavé karavany překračující rozlehlé dálavy tinariwen. Jenže ani to netrvalo věčně, protože v pozdějších letech už nemohli konkurovat rozvíjející se kamionové dopravě. Snad jen v Nigeru se tato tradice dodnes uchovala a Imuhaghové z kmene Kel Owey každoročně vypravují desítky velbloudů z Agadezu do Bilmy, aby ve zdejších dolech nakoupili sůl a poté ji výhodně prodali na jihu. Tyto karavany se však velikostí ani zdaleka nemohou rovnat těm, které tuto cestu podstupovaly před stoletím.