Sám a sám - Byrdovy eskapády na předsunuté meteorologické základně
Předtím, než začnu psát druhou část „Admirála Byrda a tajemné kněžky Vrilu“, se musím důvěrněji seznámit s jeho druhou knihou, která vyšla v češtině, a to je „Sám a sám.“ Poprvé jsem ji slyšel (ano, čtete správně, slyšel) v krácené verzi, kterou pro Český rozhlas v roce 2007 namluvil Pavel Soukup (takže od té doby v mé mysli Byrd promlouvá hlasem Jean-Luca… ehm, tedy Pavla Soukupa :-D). „Sám a sám“ popisuje Byrdův život, utrpení a strádání na předsunuté meteorologické základně na Rossově ledové bariéře, konkrétně na 80˚ 08ʹ jižní šířky (jak často rád opakuje), abych citoval: „jejímž jediným obyvatelem jsem byl v antarktické zimní noci roku 1934.“
Právě v tomto období, kdy odloučený od civilizace tráví nekonečnou polární zimu v zemi nikoho, se bude druhá část mé knihy odehrávat. „Sám a sám“ mi tedy mimojiné pomůže důvěrně se seznámit s onou předsunutou meteorologickou základnou a s jejím vybavením, abych ho pak mohl v „Admirálu Byrdovi a tajemné kněžce Vrilu“ lépe popsat.
Možná se ptáte, proč Byrd do tak riskantního a extrémního podniku vůbec šel (já ho trochu podezřívám z masochismu… :-D).
Oficiální důvody, popsané hned v úvodu jeho knihy, jsou dva: jednak chtěl provést meteorologická měření v nitru Antarktidy a poznat polární podmínky, které mohou ovlivňovat celosvětové počasí, a jednak chtěl prožít absolutní samotu. Plánoval také přečíst mnoho knih a poslouchat hudbu, k čemuž neměl během předchozích patnácti let svého života, kdy se věnoval létání a polárním výpravám, vůbec příležitost. Jak už to tak ale bývá, vyrojily se mezi lidmi i další spekulace o důvodu jeho odloučení, dalo by se říct bulvární a pomlouvačné, například že se chce v osamění předsunuté základny věnovat pití…
Já jsem Byrdovy uchystal ještě další důvod, proč přežít zimu v odloučení v tak drastických klimatických podmínkách.
Abych vás s ním seznámil, musíme se přenést do současnosti. Investigativní novinářka Linda Moulton Howe, která též občas vystupuje ve Vetřelcích dávnověku, před časem vedla rozhovory s mužem známým jako Spartan I., bývalým příslušníkem námořního útvaru SEAL. Tento „Sparťan“ se v roce 2008 prý účastnil mise, při níž měl za úkol chránit vědecký tým, který se vydal na průzkum neznámé osmiúhelníkové stavby, co byla nalezena u Beardmoreova ledovce v Antarktidě. Což je shodou náhod celkem blízko místa, kde oné polární zimy roku 1934 zimoval Byrd.
Spartan I. popisuje, že stavba byla vybudována z černého čediče či mramoru, a když do ní vkročil, ocitl se v chodbě, jejíž stěny (a strop a podlaha) zářily vlastním nazelenalým světlem. Teplota uvnitř navíc dosahovala příjemných pokojových 22 stupňů Celsia. Poté vkročil do sálu, jehož stěny pokrývaly neznámé hieroglyfy, nepodobné egyptským, ale ani mayským. Celý příběh pak končí odletem skupiny, přičemž uvnitř ponechají jediného zapáleného vědce, který odmítá odejít a chce pokračovat v průzkumu (asi taková napodobenina Mereditha Rodneyho McKaye ze SGA), všanc… třeba Predátorovi, anebo Vetřelci… kdo ví. :-D
Můžete si o tomto svědectví myslet, co chcete, ale já se inspiroval a řekl si, že by bylo skvělé, kdyby tu neznámou stavbu v roce 1934 navštívil Byrd. A cože tam objeví? To odhalím v „Admirálu Byrdovi a tajemné kněžce Vrilu!“
Těšte se!
