Noutonický hřbitov
Noutonický hřbitov. Údajně jedno z nejděsivějších míst v České republice, význačné pro svou velice silnou paranormální aktivitu. Pojďme se mu podívat na zoubek.
O tomto místě jsem přečetl mnohé: byly to příběhy o pohybujících se deskách hrobů, o krocích a hlasech, které se ozývají, aniž by na hřbitově kdokoliv byl, o mihotajících se stínech, často vídaných na hřbitově, a o zvláštní světélkující mlze, co se nad ním občas vznáší. Dozvěděl jsem se rovněž, že by Noutonice měly ležet na místě bývalé pohanské svatyně patřící lidem z knovízské kultury, která se na našem území vyskytovala kolem prvního tisíciletí před naším letopočtem a nezdráhala se ani rituálního kanibalizmu – právě kvůli ní má být místo prosyceno negativní energií a mrtví nemohou spát…
Před dvěma roky jsem se pohyboval nedaleko, na trase Zákolany – Okoř, a to ještě těsně před Dušičkami, tak mi to nedalo a udělal jsem si k noutonickému hřbitovu zacházku.
Jak na mě celé místo působilo?
Než jsem dorazil do Noutonic, rozplynula se mlha, která předtím ve svých pařátech pevně svírala celý kraj, takže v podstatě opak toho, co by se mělo v těch místech dít. No a zmíněné Dušičky, které měly přidat celé návštěvě na atmosféře, mohly za to, že byl hřbitov plný lidí, pracujících na hrobech. Takže se z tajuplné návštěvy stala spíše příjemná procházka po malém vesnickém hřbitově, žádné tíživé pocity se nedostavily ani omylem. Nevšiml jsem si ani, že by se desky hrobů hýbaly, neslyšel jsem žádné podivné hlasy, neviděl mlžné stíny. Možná si ten den vzaly zdejší paranormální jevy dovolenou. A možná k nim dochází jen v noci, kdoví?
Nejděsivější na celém hřbitově je asi neobvyklé sousoší manželů Poláčkových na jednom hrobě, které ohlodal zub času – bývá zdejším nejfotografovanějším objektem. V rohu hřbitova má svůj hrob (s vkusnou okolní úpravou) český skladatel Petr Hapka.
Návštěva noutonického hřbitova byla zajímavá a zacházky určitě nelituju, jen tu žádné paranormální jevy nečekejte – označil bych je spíš za pouhou městskou legendu.
