Jak to vypadá se space operou
Včera jsem se účastnil diskuze o space opeře, která proběhla v rámci letního on-line festivalu popkultury Scifi.skon 2022. V pořadu jsem mluvil i o svých budoucích plánech se space operou. Myslím si, že některé důležité a podstatné informace by měly být uvedeny zde.
V předchozích článcích jsem vás seznámil s mými aktuálními psacími plány, s romány „Admirál Byrd a tajemná kněžka Vrilu“, „Maják“ a „Tajemství Býčí skály“ (už jsem pro tenhle námět vymyslel pracovní název). Ani v jednom z případů se nejedná o space operu. Mám pro to hned několik důvodů.
Jedním z nich je nakladatel. Jak už jsem naznačil v jednom z minulých příspěvků, spolupráce s Brokilonem skřípala, navíc je tu ještě otázka jeho současného (ne)fungování, o tom si však udělejte obrázek sami.
Druhým důvodem je to, že jsem do tvorby fikčního světa Vesmírné asociace investoval opravdu mnoho sil a energie (což se na mně v konečném součtu podepsalo i zdravotně, na začátku minulého roku jsem totiž na pět měsíců doslova odpadl), takže jsem v současnosti, alespoň co se týče space opery, tak trochu vyhořelý a nemám chuť se pouštět do něčeho podobně náročného. Navíc mě lákají jiná témata…
Nic z toho však neznamená, že se ke space opeře v budoucnosti nevrátím, ba právě naopak. Je to moje láska už po dvacet let (od chvíle, kdy jsem viděl jeden z dílů třetí sezóny seriálu Star Trek: Voyager), nedá se jí tak snadno vzdát.
V současnosti mám v námětovém šuplíku uložený samostatný román „Kladivo“, o němž jsem už v minulosti informoval. Jedná se o space operu, která se bude odehrávat ve dvou od sebe oddělených časových liniích. V první budeme sledovat diplomata Richarda de Werru, který uskuteční první kontakt s prapodivnou rasou Devastátorů, jejichž cílem (a náboženstvím) je zvyšovat míru entropie ve vesmíru. Dozví se přitom věci, které změní celý jeho život.
Druhá linie sleduje osudy jeho vnuka (bojovníka speciálního komanda, jenž je telepaticky propojený se svým psem), který se společně s několika vědci a vojáky vypravuje na misi k záhadnému objektu známému jako „Kladivo“. Tento technologický zázrak obíhá buď kolem hvězdy složené z temné hmoty, anebo kolem gravahvězdy, což je jedna z alternativ k černé díře. Kdysi ho prý vybudovala mocná (dnes již vymřelá) rasa a podle legend dokáže vymazat jediným výstřelem celé sektory vesmíru. Byla by to vítaná zbraň, protože lidstvo je již století v totální válce s Devastátory a jeho poslední zbytky přežívají uvnitř asteroidových základen, Země je už dávno zničena. Výprava společně se zástupcem rasy Ker Mayotanů, která je Devestátory rovněž drcena, dorazí ke Kladivu. A v té chvíli jí začíná jít o život… Navíc na povrch vyplouvají i palčivé otázky. Jak to ve skutečnosti bylo s onou dávnou misí Richarda de Werry? Skutečně se vše odehrálo tak, jak praví historie? A je Kladivo opravdu zbraň?
Nechci vůbec slibovat, kdy se na tuto space operu vrhnu, v následujících třech letech to rozhodně nebude, mám práce víc než dost. Na space operu z mého pera se však i tak těšit můžete. Příští týden vychází v mém mini nakladatelství NEMETON Singularita (povídka předcházející Vesmírné asociaci) v e-bookovém zpracování a v září by se měla objevit povídka In hora mortis (též z fikčního světa Vesmírné asociace) v časopisu XB-1. Pokud budu mít čas a chuť, napíšu nějakou další povídku, případně se znovu vrhnu na Misi Eridanu (dva příběhové bloky si můžete přečíst na mém webu). Přihodil bych další dva tři (v jednom by Eridanus narazil na průkumnou loď Explorer I., která hrála určitou roli v Jasu kvasaru, v dalším by Gerard le Comp nastražil past na svého tajemného "mimozemského" návštěvníka) a celek bych vydal pod hlavičkou NEMETONU jako e-book.
Toť vše ke space opeře.
Žijte dlouho a blaze, přátelé. :-)
