Druhá výprava k Býčí skále
O víkendu v polovině září jsem se opět vypravil do Moravského krasu, abych in situ navštívil lokality, v nichž se bude odehrávat můj chystaný mysteriózní thriller "Tajemství Býčí skály". Navštívil jsem nejen samotnou hlavní hrdinku románu (a to v rámci zde pořádané archeologické akce), ale i sousední jeskyni Výpustek a také Nový hrad u Adamova. Přináším krátký report.
Výpustek
Tentokrát jsem se nebyl ve správní budově jeskynního komplexu Výpustek jako při mé předchozí návštěvě střední části Moravského krasu "vypustit", ale koupil jsem si i lístek a vydal jsem se na prohlídku. A že si bylo co prohlížet! Výpustek má totiž velice bohatou historii! V pravěku tu žili jeskynní medvědí a lvi, bohatý je zejména na pozůstatky prvně jmenovaných. Poté přišli dávní lidé a mnohem později prospektoři, kteří tu vyhrabávali kosti, které se posléze mlely v kostivárnách (věřilo se totiž, že jde o fosilie draků, a že mají léčebné účinky) a prodávaly. Poté do jeskyní vstoupili první speologové, následovala těžba fosfátových hlín v první polovině dvacátého století (tím se řešil akutní nedostatek hnojiv za první republiky), a následně se stal Výpustek středem zájmu různých armád. Nejdřív československé, poté německé, neboť tu byla zřízena podzemní továrna. Následně, v šedesátých letech, jeskyně převzala Československá lidová armáda, která v nich vytvořila bunkr nejpřísnějšího utajení, který měl být aktivován v případě chemického, bakteriologického či atomového ohrožení, přičemž mohl hostit až 250 armádních špiček, které by z něho řídily případné válečné operace na Moravě a v části Slovenska.
V krytu
Ve Výpustku byly objeveny četné fosilie jeskynních medvědů
V části jeskynního systému, který fungoval jako nacistická továrna
Při prohlídce, která trvá skoro hodinu a půl, projdete nejen bunkr, ale i prostory bývalé německé továrny. A je to skutečně zážitek, doporučuju všemi deseti. Jen paní průvodkyně podala pár chybných informací o sousední Býčí skále, třeba že se tam musíte během prohlídky při dnech otevřených dveří plazit po čtyřech a ušpiníte se, to fakt ne, ale kdo je neomylný, že?
Býčí skála
Býčí skála v rámci archeologické akce
Po třech měsících jsem dnes opět zavítal do Býčí skály, a to během akce, kterou pořádalo Muzeum Blanenska. Venku na louce stály stany lidu halštatského a u nich okrojovaní archeologové, kteří návštěvníkům předváděli ukázky nejrůznějších řemesel: kovářstvím počínaje a tkalcovstvím konče. Já tam ale strávil jen málo času, mě především zajímala samotná Býčí skála, respektive její Předsíň, kde se bude odehrávat stěžejní scéna mého chystaného románu - nacistický okultní rituál. Byl jsem uvnitř hned třikrát. Poprvé na komentované prohlídce, kterou vedl docent Martin Golec, jehož knihu o Býčí skále jsem si před nedávnem se zájmem přečetl. Během jeho povídání jsem se dozvěděl řadu novinek, například že v současnosti probíhá analýza cínu z ikonického býčka, jehož v roce 1869 objevili bratranci Felklovi a který se o něco později stal archeologickou senzací - díky analýze by se mělo zjistit, odkud vlastně tento atypický nález pochází.
Zcela prázdná Předsíň Býčí skály
Hra světla a stínu na stěnách jeskyně
Podruhé jsem Předsíň zastihl takřka opuštěnou a byl to vskutku zážitek, měl jsem tak možnost si ji detailně prohlédnout a vymyslet in situ, jak přesně bude ona stěžejní scéna románu vypadat. Například na betonovou desku na místě bývalé halštatské kovárny umístím jistý stroj, který bude hrát během nacistického rituálu důležitou roli, zároveň také vím, kde se bude skrývat hlavní hrdina, který mu bude přihlížet. No a potřetí jsem Předsíň navštívil ve chvíli, kdy jsem se chystal k odchodu. Naposledy jsem nasál atmosféru místa a rozloučil jsem se s ní. Tak ádios, bejby, znovu se shledáme až při psaní.
Muzeum Blanenska
Muzeum Blanenska sídlí ve zdejším zámku
Zámecké nádvoří
Nedělní program v Moravském krasu jsem zahájil návštěvou Muzea Blanenska, které se nachází v budově zdejšího zámku. V rámci prohlídky si můžete projít nejen zdejší archeologickou expozici, ale i například expozici litiny, během níž navštívíte zámecké interiéry vybavené dobovým nábytkem. V muzeu jsem byl hned na otvíračku (tedy v 10:00), protože jsem potřeboval stihnout v 10:55 vlak do Adamova, kde zahájím turistickou část programu. Prohlídka echt zámeckých prostor je ale možná jen s průvodcem, první byla v 10:30, což by mi narušilo časový harmonogram. Takže jsem si prošel jen archeologickou expozici, kvůli níž jsem do muzea stejně šel, zejména proto, abych si prohlédl a nafotil repliky nálezů z Předsíně Býčí skály, například halštatské šperky, vozy anebo toho známého býčka, co našli bratranci Felklovi. No a jelikož to byla jen polovina stálé expozice, dala mi to paní pokladní pouze za snížené vstupné, tedy za polovic. Tomu se říká good deal!
Vůz z Býčí skály
Onen ikonický býček
Byl jsem hotový za dvacet minut a ještě jsem se stačil poptat, jestli neexistují nějaké publikace o druhoválečné historii Křtinského údolí a využití zdejších jeskyní coby nacistických továren - dost by se mi to hodilo při psaní Tajemství Býčí skály. I když to bude mysteriózní thriller s hororovými a sci-fi prvky, chci být v rámci reálií co nejhodnověrnější. Dostal jsem kontakt na ředitelku muzea, na niž jsem se již obrátil s dotazem.
Nový hrad u Adamova
Moje maličkost na místě dávného mordu
Posledním cílem mého dvoudenního putování po krajině Moravského krasu bylo místo dávného mordu, Nový hrad u Adamova. V místě, kde na fotografii stojím, byl totiž 9. října 1916 zastřelen lichtenštejnský hajný Alois Šenk, který ho obýval. Z jeho vraždy byla nejprve podezřelá jeho schovanka, které bránil v lásce, nakonec však byla soudem zproštěna všech obvinění. No a k Šenkově vraždě se prý nakonec na smrtelné posteli přiznal místní pytlák. Toť historie. Já jsem se rozhodl, že Šenkovu vraždu popíšu v prologu chystaného románu, na svědomí ji ale bude fiktivně mít jeden z německých speologů. Proč? Půjde totiž o tajemství Býčí skály! Hajný Šenk se totiž ve svém volném čase věnoval speleologii a snažil se proniknout skrze sifon, jímž původně jeskynní komplex končil, a to na voru během nízkého stavu Jedovnického potoka. Nikdy se mu to nepovedlo, ale sifon dodnes nese jeho jméno - Šenkův sifon. Dnes je zcela odčerpaný a za ním se nachází Nová Býčí skála, kterou jsem měl možnost navštívit během dne otevřených dveří. Já budu v románu operovat s tím, že se Šenkovi přece jen podařilo sifonem proniknout, a že za ním viděl něco, co neměl a po čem Němci sami pásli. To proto byl zastřelen.
Nádvoří pozvolna chátrajícího Nového hradu u Adamova
Navštívil jsem nejen místo Šenkova skonu, ale i útroby Nového hradu (vstupné je dobrovolné). V jedné kapitole se na něj totiž v rámci turistického výšlapu vydá i hlavní hrdina románu. Zde jsem mohl nahlédnout i do některých zpřístupněných míst, například do věží. Hrad ale i přes snahu nadšenců bohužel dost podstatně chátrá...
Do Moravského krasu se chystám příští rok ještě vrátit, a to v červnu, kdy navštívím jeho severní část. Ještě předtím se ale vtělím do kůže hlavního hrdiny připravovaného románu "Tajemství Býčí skály". Držte mi palce, milí čtenáři, ať mi jde práce od ruky a dnem a nocí mě líbají můzy... :-)
