Co je u mě nového

Tak předně jsem se před pár dny vrátil z mé první (a doufám, že ne poslední) návštěvy Anglie a musím přiznat, že to bylo něco úžasného. Naprosto fascinujícím zážitkem pro mě byla hlavně návštěva magického Stonehenge. Jediným drobným nedostatkem (tedy vyjma opravdu typického anglického počasí, které panovalo na Salisburské pláni - windy and rainy :-) ) pro mě byla přílišná turistická profláklost místa. Když má člověk za zády desítky a desítky po klasických fotkách či selfie bažících turistů, tak si jen těžko užívá majestátnost a mystičnost celého místa. Nicméně i já jsem se u "Kruhu druidů", jak Stonehenge nazývám v Temnotě rodu, zvěčnil.

Když už jsem u té Temnoty rodu, samozřejmě jsem si při procházce kolem Stonehenge na knihu vzpomněl a vybavil jsem si některé zásadní okamžiky (anebo jsem se o to alespoň snažil :-)), které se tu odehrávaly. V jeden moment jako bych před očima viděl zasněžené okolí v noci a oheň hořící mezi masivními trilitony, který zlákal Christophera de Glenvilla dovnitř, kde se setkal se svým otcem Williamem a posléze s Pánem osudu, jenž unesl jeho ženu Joanu. A když jsem viděl takzvaný Patní kámen, Heelstone, umístěný mimo samotné Stonehenge, vybavila se mi zase nápověda vedoucí ke grálu, která pod ním byla skryta.

Anglie je prostě neodmyslitelně spjata s mými historickými romány. Během mé návštěvy jsem se také zamyslel nad tím, jak by asi takový nový historický román - tedy pokud bych se do něj někdy v budoucnu pustil - vypadal. Samozřejmě by se opět odehrával v Anglii, ale chtěl bych v něm zanechat i nějakou českou stopu... No a jelikož by se odehrával ve čtrnáctém století, kdy jsme byli doslova světoví, nebyl by to vůbec žádný problém... Posuďte sami - tahle by vypadal hypotetický úvod románu Temný baron:

Jsem baron Lionel de Redvers.

Narodil jsem se roku 1328 do země zmítané temnotou a krutostí, do země na pokraji války.

Mou duši zničili ještě dřív, než mi bylo deset let.

Když mi bylo osmnáct, zabil jsem u Kresčaku českého krále Jana Lucemburského a místo toho, abych mu vzdal hold, oloupil jsem jeho tělo.

Stal jsem se pravou rukou Eduarda z Woodstocku, nástupníka anglického trůnu, a šířil jsem hrůzu po všech bojištích ve Francii. Vraždil jsem, mučil, loupil a znásilňoval - ve jménu Anglie. Když se mí nepřátelé doslechli, že se blížím, podléhali panice a třásli se přede mnou. A pakliže mému pánovi říkali Černý princ, tak mě nazývali Temným baronem.

Dokud se všechno nezměnilo - a já nenašel svého anděla, který mě vyvedl z temnot.

Annu.

Vzdal jsem se temnoty, která mě obklopovala. Jedině pro ni a pro nikoho jiného jsem chtěl být lepším člověkem, takovým, jehož by mohla milovat. Přísahal jsem, že už nikdy nikoho nezabiji...

Jenže nyní mi mého anděla vzali.

A já jsem v okamžiku, kdy jsem sevřel její mrtvé tělo v rukou, přísahal, že se pomstím těm, kdo to udělali - i kdyby to měl být samotný anglický král.

Kdysi mi říkali Temný baron.

Nyní je na čase, aby se vrátil...

A když už jsem u možných budoucích projektů, napadlo mě, že bych sem dal jen tak pro zajímavost novou anketu - jaký další román byste si ode mě představovali? Nechal jsem vám celkem pět možností. Původně jsem tam chtěl dát ještě šestou vtipnou - raději už nic - ale pak jsem to pro klid své duše raději neudělal :-).

Budu velice vděčný za každý váš hlas!