Aktuální stav mých literárních projektů

15.10.2023 12:19

Přes léto jsem měl celkem napilno, a tak bych chtěl v tomto článku poodhalit, jak to aktuálně vypadá s mými rozpracovanými literárními projekty.

Začnu Rakví, kterou chystám k vydání v NEMETONU (konkrétně na 27. říjen 2023). Byť vše nešlo tak hladce, jak jsem si představoval, podařilo se mi přetavit původní sci-fi povídku do novely, práce jsem ukončil na začátku září. Aktuálně má teď Rakev tedy takřka trojnásobnou délku (přikládám finální statistiku) oproti původní verzi.

Novela je rozdělena do dvou částí. První z nich se jmenuje Posmrtný život a seznámí vás s fikčním světem Rakve a se systémem těžby diamantů na planetě Uran. Druhá část, nazvaná Miranda, je de facto tělem původní povídky, k níž jsem pouze dopsal jednu snovou scénu a sem tam něco poupravil. Rakev už má za sebou i finální korekturu, takže mohu potvrdit, že termín vydání stíhám!

Co se týče Smrtícího červa, tou nejpodstatnější novinkou je je, že kniha vyjde i v tisku!

Ne, dělám si legraci, dobrodružného thrilleru z mongolské Gobi se letos dočkáte pouze v avizované e-bookové podobě, jen jsem si nechal vytvořit 3D náhled obálky. I když... Na tištěnou verzi přece jen dojde, ale ne dřív než za osm let. V té době se totiž chystám zrealizovat dobrodružnou sci-fi trilogii Archa, jejímž je Smrtící červ prequelem. Takže při té příležitosti ho vypustím v rámci NEMETONU do světa znovu, a to právě v tištěné podobě.

Ale zpátky z blízké budoucnosti do současnosti. V červenci jsem makal na závěrečném kole úprav rukopisu a musím přiznat, že z něj mám velice dobrý pocit. Už zbývají jen korektury a kniha může vyjít, avizovaný termín 8. prosince 2023 stíhám naprosto luxusně. Už se moc těším, až si budete moci román přečíst!

Konečně nastal čas seznámit vás s aktuálním stavem mého nejepičtějšího projektu, „Admirála Byrda a tajemné kněžky Vrilu“, jehož hlavními hrdiny, jak už ostatně název napovídá, jsou Richard Evelyn Byrd, americký admirál, polárník, výzkumník a letec, a Marie Orsic, médium ve službách nacistického Německa.

Vy, kteří mě sledujete delší dobu, jistě víte, že jsem v průběhu března z časových důvodů projekt zakonzervoval. V té chvíli byly napsány čtyři části z plánovaných pěti. Zbývala jen poslední, ovšem ta nejzásadnější: bude se odehrávat na přelomu let 1946/1947 během operace amerického námořnictva Highjump, jejímiž oficiálními cíli byl průzkum Antarktidy a testování výbavy vojáků v mrazivých končinách světa, ovšem šušká se, že se za ní ukrývá mnohem víc...

Během uplynulých šesti měsíců jsem se z větší části zabýval jen podklady, přečetl jsem například další knihu o Hitlerových Wunderwaffen. Také jsem v knihovně objevil záhadalogickou (a řádně za vlasy přitaženou) knihu, pojednávající o Filadelfském experimentu, kterou jsem si chtěl přečíst kvůli jinému projektu, ale narazil jsem v ní i na kapitoly věnované nacistickému okultismu a zejména Marii Orsic a společnosti Vril.

Netajím se tím, že v knize půjde i o UFO, respektive o nacistické diskoplány, takže jsem nakoukal několik dokumentů o této problematice, například první sérii „Ranče mimozemšťanů“, který se věnuje záhadám jednoho z nejděsivějších míst na Zemi, Skynwalkerova ranče v Utahu, dále pak „Neidentifikováno: Americká vyšetřování UFO“ a „Hangár 1: Akta UFO“. Také jsem zkusil český dokument „Přísně tajné projekty UFO: Odtajněno“, ale to se fakt nedalo, skončil jsem v půlce první epizody, nudnější věc jsem dlouho neviděl. Chystám se ještě na knihu německého autora Hartwiga Hausdorfa „UFO: a přeci létají“, také jsem přečetl „Letadlovou loď“ od Toma Clancyho (protože pátá část bude dost vojenská), nastudoval jsem si něco o samotné operaci Highjump a na Youtube zhlédl dokument z roku 1948, který o ní pojednává: „The Secret Land“.

Od září jsem pak začal s ostrou přípravou na samotné psaní. Jelikož pauza činila zhruba půl roku, začal jsem nejdříve číst rukopis od začátku, abych se znovu dostal do obrazu, při tom opravuji i nějaké ty chyby a další zhůvěřilosti. Mám za sebou dvě části, další dvě zbývají, ty ale pročtu až počátkem října, po dovolené. Také jsem dal do kupy podrobnou synopsi děje páté části (má pět stran). Je to nutné, protože je to můj prozatím nejkomplexnější román, náročností srovnatelný se sérií space oper Vesmírná asociace. Odehrává se totiž ve velice turbulentním období dějin (v letech 1929-1947) a na mnoha lokalitách, navíc se jím prolíná problematika nacistického okultismu, Wunderwaffen, UFO, dojde i na pyramidy a tak dále. Vše samozřejmě musí adekvátně vyvrcholit a nerad bych na něco pozapomněl.

Očekávám, že se cca za 14 dní vrhnu na samotné psaní páté části, do konce roku bych měl mít hotovo. Během samotného procesu vás pak seznámím s mnoha zajímavostmi týkajícími se knihy, například s tajemnými raketami duchů, které se pohybovaly v poválečném období nad Skandinávií, anebo s havárií hydroplánu George I., během níž zemřela trojice vojáků, účastnící se operace Highjump.

Tak buďte na příjmu.

A ještě nějaké to info k projektu, na jehož psaní se chystám vrhnout zkraje příštího roku: Tajemství Býčí skály. V polovině září jsem strávil víkend v Moravském krasu, abych se osobně seznámil s některými místy, o nichž budu v románu psát, ale je toho víc.

Během uplynulých měsíců jsem se nacházel ve studijní fázi. V historických reáliích se díky souvisejícím projektům Synchronicita a Admirál Byrd a tajemná kněžka Vrilu orientuju, zbývaly místopisné reálie. Jak už název chystaného románu napovídá, bude se točit kolem jeskynního systému Býčí skála ve střední části Moravského krasu, tudíž jsem si nejprve přečetl něco o ní. A jelikož je vděčným tématem mnoha autorů, je opravdu co číst. Jednak knihu od Miroslava Náplavy „Záhada Býčí skály aneb Jeskyně plná otazníků“, která mi byla velice nápomocná, neboť se nezabývá jen slavnými nálezy z doby halštatské, ale i druhoválečnými událostmi a stavbou nacistických továren zde i v „sousedním“ Výpustku. Jelikož je už kniha letitá, sáhl jsem ještě po novější publikaci Martina Golce „Fenomén Býčí skála“. Dále jsem si přečetl některé tituly pojednávající obecně o Moravském krasu, to kvůli většímu přehledu o lokalitě, například knihu od Ivana Baláka „Moravský kras (jeskyně a člověk)“. Nejvíc mě ale zaujala publikace Rudolfa Musila „Moravský kras. Průvodce Křtinským a Josefovským údolím“, která velice detailně pojednává o lokalitách, kde se bude můj román odehrávat. Díky ní jsem byl schopný dát do kupy i první náčrt synopse děje, a také jsem změnil bydliště hlavního hrdiny z plánovaných Křtin do Adamova, který je mi o něco bližší, a navíc se kousek od něj nachází i Nový hrad, dějiště mordu hajného Šenka, kam chci hlavního hrdinu také vyslat.

Obrátil jsem se tedy na město Adamov, které na svém webu nabízí možnost získání jejich starých kronik v elektronické podobě. Jak možná víte, do kronik jsem nahlížel i v případě Lipnice nad Sázavou, dějiště mého předchozího protektorátního thrilleru Synchronicita. Ne že bych to zrovna potřeboval, informací mám už teď dost, ale prostě mě to bádání a tématika baví a kdo ví, třeba narazím na nějakou tu perličku, jíž mohu chystaný román opepřit. Dohodl jsem se tedy s tamním městským úřadem na zaslání kronik z let 1939-1944 v elektronické verzi, už se moc těším na studium. Navíc jsem narazil na skvělý web „Adamov a okolí“, kde je spousta článků vztahujících se k historii samotného města. Soudím, že tam tedy za chvíli budu jako doma a budu moci v knize věrně popsat dobové reálie, vytvořit jakýsi stroj času, jímž vás přenesu do protektorátní minulosti.

Navíc jsem zjistil ještě jednu cenou skutečnost. Vy, co se zajímáte o druhou světovou válku, jste jistě slyšeli o nacistické organizaci Ahnenerbe, fungující pod záštitou SS. Ta prováděla archeologické a antropologické výzkumy po celém světě, jejím cílem bylo potvrdit mýtus o nadřazenosti árijské rasy a najít její kolébku. Její pohled se upnul i na protektorát, konkrétně na archeologické naleziště u Dolních Věstonic, známé na svou dobu velice pokročilou kulturou lovců mamutů, a také onou boubelatou Venuší. Ale nejen tam. Ahnenerbe se zaměřila i na jeskyně Moravského krasu a zejména na Býčí skálu. A jak zmiňuje slovenský etnolog Peter Laučík, těžko by pominuli okultní potenciál zdejšího halštatského obětiště. Takže mě velice těší, že jsem tím svým okultním rituálem, který bude středobodem knihy, vlastně uhodil hřebíček na hlavičku, a že se nebudu pohybovat až na takových vlnách fikce, jak jsem si myslel.

No, abych to tedy shrnul, zbývá mi toho ještě celkem dost nastudovat, doladit synopsi a vzhůru na psaní! Už se nesmírně těším.