Admirál Byrd a operace Tabarin
Nejlepší na psaní knih je, že si člověk zároveň rozšiřuje i obzory.
Jelikož jsem díky Admirálu Byrdovy a tajemné kněžce Vrilu v současnosti ponořený ve všem, co se týká Antarktidy (a záhad s ní spjatých), dozvěděl jsem se o britské operaci Tabarin, o níž jsem nikdy předtím neslyšel.
O co že se jednalo?
Byla to tajná britská antarktická expedice, která probíhala mezi lety 1943 – 1946, tedy v období druhé světové války a krátce po ní. Jejím velitelem (alespoň v průběhu prvního roku) byl skotský mořský biolog a polární průzkumník, nadporučík James Marr. Působištěm byly Jižní Shetlandy, zejména ostrov Deception, kde vyrostla základna B, a ostrov Wiencke, kde byla o něco později vystavěna hlavní základna A. Oficiálním cílem operace Tabarin (pojmenované podle jistého pařížského kabaretu Bal Tabarin), byl vědecký průzkum a mapování Antarktidy.
.jpg)
zdroj: wikipedia.org
Teď k těm neoficiálním. S počátkem druhé světové války se Britské impérium ocitlo pod tlakem, obava byla zejména o Falklandské ostrovy. Hrozilo nebezpečí, že by je mohla obsadit Argentina (stát sice oficiálně neutrální, přesto podporující nacistické Německo) a později i Japonsko. Navíc se v oblasti pohybovaly německé křižníky a ponorky, které napadaly velrybářské lodě. Z tohoto důvodu chtělo impérium posílit svoji přítomnost jak na Falklandách, tak i na Jižních Shetlandských a Orknejských ostrovech a v okolních vodách (roku 1941 například v oblasti mezi Jižní Georgií, Jižními Shetlandami a Weddellovým mořem hlídkoval obchodní křižník Queen of Bermuda) – odtud byl tedy jen krůček k operaci Tabarin, která měla také posílit britský vliv v této oblasti.
To však není všechno. Objevily se totiž zvěsti, že za přítomnost Britů v Antarktidě mohla i tajná německá základna, známá pod názvem Bod 211 anebo jen Základna 211. Tato stanice se měla nalézat v antarktickém Novém Švábsku (součásti Země Královny Maud), konkrétně v pohoří Mühlig-Hofmann, a podle konspirátorů ji měla mít na svědomí expedice Neuschwabenland, která se do Antarktidy na stejnojmenné lodi vydala v závěru roku 1938. Velel jí Alfred Ritscher, kapitán německého námořnictva, a součástí její „výzbroje“ byly i dva hydroplány, které provedly množství přeletů nad Novým Švábskem a pořizovaly fotografie povrchu. A mimojiné také Němci z jejich palub shazovali malé kovové hákenkrojcíky, aby si území označkovali.
David Hatcher Childress ve své publikaci „Tajný vesmírný program v Antarktidě“ zmiňuje historku, že Britové, účastníci se operace Tabarin, k Základně 211 vyslali výzvědný tým SAS. Když pronikl dovnitř, objevil rozsáhlou podzemní kavernu a v ní nejen doky pro ponorky, ale i hangár pro nacistická supermoderní letadla. Hlídkovali tam prý nejen nacistické stráže v uniformách, ale i ozbrojení velcí chlupatí humanoidi (tolik k hodnověrnosti těch svědectví…), kterým příslušníci SAS říkali „polární lidé“. Když na Brity tito Chewbaccové (údajně pojídající i lidské maso) zaútočili, byli nuceni se stáhnout zpátky do své základny na Jižních Shetlandách.
Když už jsem zmínil Childressovu knihu, tak ten v ní spekuluje o původu UFO (anebo UAP, jak zní novější termín), který je podle něj jiný než mimozemský (spojení UFO s mimozemšťany pak pokládá spíše za popkulturní záležitost). V podstatě tedy popírá celou svou účast a svá tvrzení v pořadu Vetřelci dávnověku. Jsem zvědavý, jak se k tomu postaví Erich von Däniken a Giorgio Tsoukalos, snad Childress nedostane padáka... :-D
Zpátky k věci. V románu Admirál Byrd a tajemná kněžka Vrilu budu s touto tajemnou německou Základnou 211 operovat, zmíním i britskou operaci Tabarin, ovšem chlupaté humanoidy fakt nečekejte. Nakonec se do všeho roku 1946 vloží Byrd a jeho sparingpartner admirál Cruzen, velící operaci amerického námořnictva Highjump. Ale to už je jiný příběh...
Tak, a já jdu psát. Mějte hezký prodloužený víkend, přátelé!
